Každý, kdo má dost peněz, má o jednu zásadní starost v životě míň. Peníze sice samy o sobě ještě nikomu záruku spokojeného života nedávají, v životě lidském nezáleží jenom na nich, ale přece jenom je fakt, že dostatek finančních prostředků dává předpoklady ke spokojenější existenci. Protože za peníze se dá sehnat kdeco, pomalu všechno, co my lidé potřebujeme. Ale abychom měli vše, na co pomyslíme, musíme mít napřed dost takových peněz. A nikde není záruka, že jich budeme vždycky dost mít.

Ovšem co když někdo potřebuje peníze, jenže jich dost nemá? Co když si někdo příliš málo vydělává? Nebo co když je někdo takový nucen platit příliš vysoké výdaje? Co když prostě někdo někdy není dost finančně zajištěný? Někomu takovému přece v životě zákonitě něco podstatného chybí.

Pokud se ocitneme my lidé v podobné nepříznivé situaci, je docela pochopitelné, že se zaobíráme myšlenkami na to, kde postrádanou sumu peněz sehnat. Čím palčivější nedostatek peněz je, tím naléhavěji to na nás doléhá. A tím častěji se zaobíráme i úvahami o půjčkách.

Někdy to zkrátka jinak nejde. Někdy si musíme vzít půjčku, abychom to aspoň nějak zvládli. Ale nikdo by neměl žít v mylných představách, že se zkrátka odebere někam do banky, o peníze si tam řekne a bankovní úředníci mu okamžitě vyhoví. V bankách to totiž obvykle dlouho trvá, než se tu žadatelům vyhoví. Pokud se jim vůbec vyhoví. Nejdřív se tu musí takoví žadatelé důkladně prověřit, musí předložit hodně různých potvrzení, pak se tu nahlíží do registrů dlužníků… A kdo ví, jak nakonec bankovní úředníci žadatele o půjčku ocení a zda mu půjčí.

A tak se mnoha žadatelům hodí spíše hypotéka po insolvenci. Protože tu dostane prakticky automaticky každý, kdo si je jist, že ji dokáže splácet, a kdo takové zodpovědné splácení zaručí zástavou nemovitosti. A těžko bychom našli půjčku, která by byla pro lidi v nesnázích příhodnější.