Lidé dÅ™Ãve věřili, že ZemÄ› je centrem vesmÃru. A lze snadno pochopit, jak k tomuto závÄ›ru doÅ¡li. S rozvojem prvnÃch teleskopů pak bylo postulováno, že skuteÄným centrem je Slunce. OvÅ¡em i tento model byl opuÅ¡tÄ›n, když se zjistilo, že naÅ¡e hvÄ›zda je jen jednou z miliard v naÅ¡Ã galaxii, a naÅ¡e galaxie je jen jednou z mnoha, které ve vesmÃru najdeme.
Â
Â
Dnes tedy vÃme, že planety obÃhajà kolem své hvÄ›zdy. To platà i o té naÅ¡Ã. Jak vÅ¡ak vÃme, zákony fyziky platÃ. Je tedy otázkou, co vlastnÄ› náš pohyb způsobuje, aÅ¥ už se jedná o rotaci nebo obÄ›h kolem Slunce. Každému je totiž jasné, že zde musà působit nÄ›jaká sÃla.
Â
A je pravdou, že na poÄátku zde skuteÄnÄ› byla. Je vÅ¡ak potÅ™eba si uvÄ›domit, že tÄ›leso uvedené do pohybu zůstane v pohybu tak dlouho, dokud jej nÄ›co nezastavÃ. Na Zemi je to napÅ™Ãklad tÅ™enà vzduchu nebo jednoduÅ¡e náraz. K niÄemu takovému vÅ¡ak ve vesmÃru nedocházÃ. StaÄil tedy jediný impuls a naÅ¡e planeta se bude i nadále otáÄet a obÃhat.
Â
Â
TÃm původnÃm impulsem je gravitace. Zemské jádro nenà rovnomÄ›rné, navÃc na nás působà také MÄ›sÃc. Lze tedy pochopit, že se otáÄÃme okolo své osy. Pokud jde o obÄ›h okolo Slunce, pak zde působà ta samá sÃla. GravitaÄnà sÃla Slunce působà na naÅ¡i planetu, zatÃmco ta odstÅ™edivá, tvoÅ™ená naÅ¡Ã rotacÃ, působà proti nÃ. To je také důvod, proÄ nespadneme pÅ™Ãmo do Slunce.
Â
Je vÅ¡ak pravdou, že si nás naÅ¡e hvÄ›zda pomalu pÅ™itahuje. AÄkoliv to nevnÃmáme, ve skuteÄnosti se pohybujeme po spirále smÄ›rem k nÃ. OvÅ¡em toto pÅ™ibližovánà je tak pomalé, že dÅ™Ãve dojde k zániku Slunce, než se k nÄ›mu pÅ™iblÞÃme na takovou vzdálenost, abychom to pocÃtili.
Â
Nejedná se zde tedy o magii, nýbrž o klasickou fyziku. Dokonce dokážeme vypoÄÃtat, jak velká ona gravitaÄnà sÃla, která na Zemi působÃ, je, a podle nà také dÄ›lat pÅ™edpovÄ›di. A ty, svÄ›te div se, fungujÃ. Je tedy nepravdÄ›podobné, že tento tanec v brzké budoucnosti skonÄÃ.